Dálkový pochod - Čtyři řeky s Trilobitem - Berounka - 2. řeka, 6. ročník ‎(31. srpna 2013)‎

Letos po čtvrté jsem se vydal na tuto příjemnou akci. Opět jsem zvolil tu nejdelší trasu. Zase jsem šel sám. Jeden kamarád sice o akci prý uvažoval, ale pak si radši doma na záchodě zlomil čelist. Musel jsem vstávat hodně brzo, ale naštěstí jsem nezaspal. To by mě hodně naštvalo. Ve vlaku bylo plno lidí, co vypadali jako dálkoplazové, ale většina jich vystoupila jinde.
Nejvíc se mi líbila část z Rakovníka do Křivoklátu. Pro mne nejhorší část byl sestup do Křivoklátu, kdy mne začalo hnusně píchat v koleně. Dal jsem si Ibuprofen, který zabral snad ještě dřív než jsem ho polknul. Až mě to vyděsilo. V Křivoklátě jsem se trochu zamotal, pak na trase ještě jednou, ale jinak cesta proběhla v pohodě.
Naopak závěrečná část před Berounem se mi moc nelíbila. To už jsem se těšil na pivo do mini pivovaru Berounský medvěd, kde byl i cíl. Původně jsem počítal, že se zdržím déle, ale zjistil jsem, že vlaky jezdí s hodinovým intervalem a tak dlouho se mi nechtělo čekat.Velkou radost jsem měl ze čtvrtého odznaku a samozřejmě též z toho prémiového.
Už se těším na další pochod. Jen nevím, jestli to bude zrovna tento cyklus pochodů. Ten termín (poslední prázdninová sobota) je opravdu vražedný.

Čtyři řeky s Trilobitem - leták

GEOKOPR V. aneb procházka ze Svatého Kopečku na Praděd (GC44AGZ)

Po dvouleté přestávce mi to konečně vyšlo a mohl jsem se vypravit na start. Pro dopravu na místo jsem využil Leo Expres a autobus MHD. Leoši, moc si mě tím vlakem teda nenadchnul. Musel jsem čekat na nástupišti, než  uklízečky ten tvůj zázrak vytřou. Pak jsem nastoupil, ale skoro celou cestu to ve vlaku nějak divně hučelo. No nic.
Na startu jsem si koupil dřevěné kolečko na památku, namazal nohy jelením lojem, snědl banán, proběhlo focení, no a pak už jsme šli.
Počet lidí na startu jsem odhadl asi na 40.
Předpověď počasí nebyla příznivá a tak jsem změnil strategii. Původně jsem chtěl jít v klídku, ale měl jsem strach z bouřky a prudkého deště. Rozhodl jsem se, že se budu držet co nejvíce vepředu.
Těsně po startu, který byl po 18. hodině, jsme zabloudili... Naštěstí to nebyla velká zacházka.
Cesta ubíhala v pohodě, tempo se mi zdálo o něco menší než při mé poslední účasti. Cesta až na Hůzovou utekla celkem rychle a velmi mě potěšilo, že jsem v pohodě a nohy jsou v pořádku. V Hůzové jsem si dal něco jako leteckou limonádu a šli jsme dá. Z louky za Hůzovou jsem měl strach, ale bylo to celkem dobrý, dokonce i v botách zůstalo sucho.Následoval Sovinec a pak Valšův důl, kde jsem se schoval před deštěm do čekárny. Po chvíli jsem pokračoval dál k Revešovským vodopádům. Přejít Revešovské vodopády mi sebralo hodně sil. Pokračoval jsem dál a začínalo svítat. Poslouchal jsem, jak ptáci zpívají a minul jsem odbočku. Naštěstí jsem si moc nezašel. Prošel jsem Tvrdíkovem, trochu jsme se vzpamatoval a opět jsem minul odbočku. Následovalo bloudění po lese. Před Bedřichovem jsem se dostal opět na správnou cestu a potkal některé kolegy. Za Bedřichovem jsem šel po asfaltce podél potoka. Voda vytvářela záporné ionty a bylo na co se koukat. Chodidlům se asfaltka moc nelíbila. Cesta k motorestu Skřítek nebrala konce, ale najednou jsem tam byl. Doplnil jsem pití a koupil si polévku. Byla přesolená a překořeněná, knedlíčky byly asi z pilin. Ani jsem ji nedojedl. Asi nejhorší polévka v životě.
Pokračoval jsem dál. Začínal jsem cítit chodidla. Za motorestem bylo dlouhé prudké stoupání. Šel jsem pomalu, šetřil síly a pečlivě volil kam šlápnu. Cesta po hřebeni byla celkem v pohodě a voda ve studánce, byla výborná. Asi nejhorší úsek bylo posledních 500 metrů před Ovčárnou. Celkem prudké klesání, samej šutr a schod. Tento úsek jsem šel velmi pomalu. Ze stoupání na Praděd jsem měl strach, ale bylo to celkem v pohodě. A tak asi ve 14:32 jsem byl nahoře. Podle mapy měřila trasa asi 82 km. Zatím moje nejdelší cesta pěšky. Dolů jsem jel na koloběžce a ještě jsem se stavil pro místní krabičku. Akorát jsem stihnul autobus dolů z Ovčárny. Autobus do Olomouce jel až za hodinu. Vytáhl jsem pončo nastavil budík a odpočíval. Pak jsem nasedl do autobusu do Olomouce, následovala cesta tramvají na nádraží. Asi za půl hodiny jel žlutý (REGIO JET) do Prahy. Dal jsem si kávu a cheese cake. Mám rád žlutý vlaky. V Praze mi ujel vlak do naší Prahy, tak jsem hodinu čekal. (To bylo určitě schválně.) A následovala cesta autobusem.
Kolem 23. hodiny jsem byl doma. Trasu Sv. Kopeček - Praděd mám úspěšně za sebou, tak příště zvolím zase jinou kratochvíli.

Výstup na Sněžku

Pokud půjdete na Sněžku z Pece pod Sněžkou můžete jít buď Obřím dolem nebo přes Růžohorky. Cesty jsou skoro stejně dlouhé. Osobně si myslím, že lepší je jít nahoru přes Růžohorky a dolů Obřím dolem. Já jsem cestu absolvoval obráceně. Počítejte s tím, že nahoře (o několik set metrů výš) bude nižší teplota a také tam bude větší vítr.  Připravte se na to a vezměte si vhodné počasí. Cesta na Sněžku trvá asi 2 hodiny a je asi 7 km dlouhá. A nezapomeňte, jet na Sněžku lanovkou je vrchol trapnosti. Toto samozřejmě neplatí pro tělesně znevýhodněné. Na vrcholu Sněžky je nejvýše položená pošta Česká Poštovna Anežka na území České republiky. Nezapomeňte si otisknout razítko na památku a poslat pohled. Komu tato procházka nestačí, může se zúčastnit každoročního letos už 37. ročníku pochodu "Noční výstup na Sněžku". Letos mi to nevyjde, ale možná příští rok konečně vyrazím.
Níže naleznete pár fotek z mé cesty. Foceno mobilním telefonem.

Výlet Tábor - Bechyně - Tábor

Cestu můžete zahájit na nádraží v Táboře. Tedy vlastně před nádražím odkud Bechyňka vyjíždí. Trasu dlouhou cca 24 km první elektrifikované trati u nás vlak zvládne za asi 50 minut. Trať postavil v roce 1903 František Křižík. Bohužel nyní zde jezdí spíš motorák. Do kopce hned za Táborem měl co dělat. Do Bechyně přijedete po krásném "duhovém" mostě, kde jezdí vlaky po "silnici". Z Bechyně se vydejte po červené turistické značce podél řeky Lužnice. Podle turistického ukazatele Vás čeká příjemná a atraktivní procházka dlouhá 32 km (Tábor - žel. st.). Níže naleznete malou ochutnávku v podobě několika fotek z cesty.

Bývalá úzkokolejka Maršál - Lopata

Nedaleko od Plzně v krásných lesích můžete najít pozůstatky úzkokolejné dráhy. Byla postavena v roce 1920 a sloužila přibližně 6 let při dopravě dřeva po kalamitě způsobené škůdcem bekyní mníškou. Její trasa bývala dlouhá asi 6 km a měla rozchod 600 mm. Dopravu zajišťovala benzínová lokomotiva značky O&K typ L180 o výkonu 15 koní. Výhodou úzkorozchodných drah jsou nižší náklady na jejich budování a údržbu a také možnost oblouků s menším poloměrem. Nevýhodou je menší stabilita a kapacita vozidel. Koleje začínaly nedaleko hájovny Svidná. Stopy po železnici jsou zde velmi málo zřetelné. Můžete zde však vidět torzo starého autobusu. Pokud budete postupovat po trase bývalé úzkokolejky, budou stopy po dráze postupně  zřetelnější. Uvidíte zřetelné náspy, chybějící most a zásek ve stráni pod hradem Lopata. Na konci trasy se nachází budova č.p. 65, ve které byla pila poháněna vodní turbínou. Voda byla přiváděna náhonem.
Poblíž železnice můžete též navštívit zámek Kozel, bývalý hrad Lopata a zaniklé vesnice Cháchov.






Přibližná trase úzkokolejky

Ploučnice - průrva

Kousek od Novin pod Ralskem (okres Česká Lípa) se nachází umělý vodní tunel, kterým protéká řeka Ploučnice. Průrva je též nazývána Pekelný jícen, Hromová rána nebo Čertova díra.

Jedná se o dílo, které vzniklo asi v 16. století primitivním způsobem za pomocí krumpáčů a lopat. Mělo sloužit k pohonu železného hamru v Novinách pod Ralskem. Tok Ploučnice byl sveden za pomocí sypané hráze do rozšířené skalní rokle Pekelný jícen. Pískovec však propouští vodu, proto se nádrž nenaplnila. Proto byla voda do hamru nakonec přiváděna náhonem. Z hamru, který stával pod přepadem, nic nezbylo.

Voda meandruje mezi loukami a pak protéká mezi strmými pískovcovými stěnami. Po asi 50 metrech vtéká do tunelu měřícího 13 metrů, vynoří se krátce na povrch (cca 10 m) a pak znovu do chodby dlouhé zhruba 40 metrů. Výška chodeb je přibližně 4 metry. Na konci tunelu je asi metrový schod do tůně.Průrvu rádi využívají vodáci. Bohužel voda v řece není moc čistá a zapáchá splašky.