Zbrašovské aragonitové jeskyně a Hranická propast

Měl jsem možnost zakoupit dvě zpáteční jízdenky od Českých drah kamkoliv v České republice. Jedna jízdenka stála 250 Kč a tak jsem dlouho neváhal. Pak následovalo přemýšlení, kam se vlastně vypravit. Volba padla na Hranice na Moravě, kde nás lákaly Zbrašovské aragonitové jeskyně a Hranická propast.Vyrazili jsme v sobotu ráno. Už když jsme se ráno blížili k vlaku, bylo mi jasné, že najít dvě volná místa nebude jednoduché. Proto jsme zamířili rovnou do vagónu pro cestující s dětmi do 10 let. V jednom oddíle bylo jedno dítě, čtyři dospělí a jedno volné místo. Zeptal jsem se, jestli všichni doprovází to jedno dítě. Odpověď byla "Ne". Tak jsem se tedy dožadoval volného místa s tím, že se jedná o vyhrazený oddíl pro cestující s dětmi do 10 let. Jeden omezenec předpokládal, že si můžeme sednout do jiného oddílu. Na konec to pochopil a odtáhl pryč. Pak už cesta probíhala bez problému včetně přestupu.
Ke Zbrašovským aragonitovým jeskyním jsme dorazili o polední přestávce. Dali jsme si oběd z vlastních zdrojů, zakoupili upomínkové předměty a čekali na prohlídku. Naše skupina byla malá (hurá). V průvodkyni jsem neměl moc důvěru, ale nakonec příjemně překvapila a výklad byl zajímavý. Jeskyně se nám líbily a rozhodně je doporučujeme navštívit.
Po prohlídce jsme si v lázních koupili oplatky. Sice uznávám pouze značku Kolonáda, ale tyhle byly též celkem dobré. Po ochutnávce oplatek jsme se vypravili podívat na Hranickou propast. Obešli jsme ji a pořídili pár fotografií. Když jsme se dostatečně pokochali, vyrazili jsme zpátky na nádraží. Ve vlaku jsme si ještě přečetli článek o jeskyních a hlavně o průzkumu propasti, která, jak věříme, je nejhlubší na světě. Teď již jen čekáme, kdy se to prokáže.
Vagóny slovenského železničního přepravce byly horší než ráno. Jinak cesta zpátky proběhla bez problémů. V každém případě cesta vlakem byla příjemná, oproti několika hodinovému řízení auta po nevypočitatelné dálnici D1. Celý výlet jsme si krásně užili. Během výpravy jsme stihli najít i pár krabiček z naší oblíbené hry geocaching.

GARMONT Vetta Lite GTX - zimní test

Boty GARMONT Vetta Lite GTX jsem si koupil již před několika lety. Byl jsem s nimi na jednom krátkém zimním výletu a pak skončily na hodně dlouho v šuplíku a čekali na svojí příležitost. (Od jara do podzimu nosím na dlouhé výlety boty na přespolní běh, na krátké dle počasí od sandálů až po staré farmářky). Ta nyní nastala v souvislosti se sněžnicovou výpravou. Strávil jsem v nich od pátku odpoledne celý víkend. Tedy na noc jsem si je sundal. Musím říct, že mi udělali radost. Jsou velmi pohodlné a příjemně se nosí. Výhodou je též, že jsou velmi lehoučké (530 g). Tlumí výborně nárazy a filtrují terénní nerovnosti. Velká část výpravy probíhala na starém sněhu při teplotách kolem nuly, ale po celou výpravu uvnitř zůstalo sucho. Podrážka nemá příliš hrubý vzorek, přesto myslím, že moc neklouzali (no a ledu kloužou každé boty). To mě velmi potěšilo a tak už se těším, kdy spolu půjdeme zase na výlet.

Test nabíječky v terénu

Nabíječka GP
Nabíječka GP
Během svých výprav do přírody využívám cestovní nabíječku od společnosti GP. Nabíječka jako zdroj energie využívá 2 baterie AA.
Výstupní napětí je 5V, které je vyvedeno krátkým kabelem zakončený konektorem USB mini. Tuto nabíječku využívám již několik let. Bohužel používáním v přírodě došlo k porušení kabelu u konektoru. Při poslední výpravě přestala být nabíječka úplně funkční.
Doma jsem konektor odstranil a kabel jsem nastavil dalším kabelem, který je zakončen standardním USB konektorem. To má výhodu, že nabíječka má širší využití, což se mi hodí, protože občas potřebuji v terénu dobíjet "chytrý telefon". Doma jsem krátce vyzkoušel funkčnost nabíječky ve spolupráci s kapesním počítačem i chytrým telefonem. Jedná se  o telefon LG Optimus One. Spolupráci nabíječky s kapesním počítačem mám již ověřenou několika výpravami. Zimní stanování však nabízelo skvělou příležitost otestovat nabíječku v terénu. Pokud byl telefon vypnutý, subjektivně mi přišlo, že dobíjení probíhá celkem rychle. Při zapnutém telefonu se ale jednalo spíš o udržování stavu či pozvolné vybíjení. Problém nastal při úplném vybití baterie. Z tohoto stavu již nabíječka nedokázala telefon oživit. Akorát se pořád dokola rozsvicovala obrazovka s informací, že telefon se nabíjí. Nabíječka nedokázala nepřetržitě dodávat dostatečné množství energie ani s novými bateriemi.
U kapesního počítače bych tento problém vyřešil hardware vypínačem, ten však telefon nemá.

Nabíječku jsem vyzkoušel celkem úspěšně na dalších jednodenních výletech. Pokud je aktivován režim "v letadle", dojde ke snížení spotřeby telefonu a nabíječka zvládne dobíjet baterii, ne jen prodloužit výdrž.

Nevíte, s jakým vstupním napájením nabíječka funguje? Nemáte plánek zapojení?