Zbrašovské aragonitové jeskyně a Hranická propast
Měl jsem možnost zakoupit dvě zpáteční jízdenky od Českých drah kamkoliv v České republice. Jedna jízdenka stála 250 Kč a tak jsem dlouho neváhal. Pak následovalo přemýšlení, kam se vlastně vypravit. Volba padla na Hranice na Moravě, kde nás lákaly Zbrašovské aragonitové jeskyně a Hranická propast.Vyrazili jsme v sobotu ráno. Už když jsme se ráno blížili k vlaku, bylo mi jasné, že najít dvě volná místa nebude jednoduché. Proto jsme zamířili rovnou do vagónu pro cestující s dětmi do 10 let. V jednom oddíle bylo jedno dítě, čtyři dospělí a jedno volné místo. Zeptal jsem se, jestli všichni doprovází to jedno dítě. Odpověď byla "Ne". Tak jsem se tedy dožadoval volného místa s tím, že se jedná o vyhrazený oddíl pro cestující s dětmi do 10 let. Jeden omezenec předpokládal, že si můžeme sednout do jiného oddílu. Na konec to pochopil a odtáhl pryč. Pak už cesta probíhala bez problému včetně přestupu.
Ke Zbrašovským aragonitovým jeskyním jsme dorazili o polední přestávce. Dali jsme si oběd z vlastních zdrojů, zakoupili upomínkové předměty a čekali na prohlídku. Naše skupina byla malá (hurá). V průvodkyni jsem neměl moc důvěru, ale nakonec příjemně překvapila a výklad byl zajímavý. Jeskyně se nám líbily a rozhodně je doporučujeme navštívit.
Po prohlídce jsme si v lázních koupili oplatky. Sice uznávám pouze značku Kolonáda, ale tyhle byly též celkem dobré. Po ochutnávce oplatek jsme se vypravili podívat na Hranickou propast. Obešli jsme ji a pořídili pár fotografií. Když jsme se dostatečně pokochali, vyrazili jsme zpátky na nádraží. Ve vlaku jsme si ještě přečetli článek o jeskyních a hlavně o průzkumu propasti, která, jak věříme, je nejhlubší na světě. Teď již jen čekáme, kdy se to prokáže.
Vagóny slovenského železničního přepravce byly horší než ráno. Jinak cesta zpátky proběhla bez problémů. V každém případě cesta vlakem byla příjemná, oproti několika hodinovému řízení auta po nevypočitatelné dálnici D1. Celý výlet jsme si krásně užili. Během výpravy jsme stihli najít i pár krabiček z naší oblíbené hry geocaching.
Ke Zbrašovským aragonitovým jeskyním jsme dorazili o polední přestávce. Dali jsme si oběd z vlastních zdrojů, zakoupili upomínkové předměty a čekali na prohlídku. Naše skupina byla malá (hurá). V průvodkyni jsem neměl moc důvěru, ale nakonec příjemně překvapila a výklad byl zajímavý. Jeskyně se nám líbily a rozhodně je doporučujeme navštívit.
Po prohlídce jsme si v lázních koupili oplatky. Sice uznávám pouze značku Kolonáda, ale tyhle byly též celkem dobré. Po ochutnávce oplatek jsme se vypravili podívat na Hranickou propast. Obešli jsme ji a pořídili pár fotografií. Když jsme se dostatečně pokochali, vyrazili jsme zpátky na nádraží. Ve vlaku jsme si ještě přečetli článek o jeskyních a hlavně o průzkumu propasti, která, jak věříme, je nejhlubší na světě. Teď již jen čekáme, kdy se to prokáže.
Vagóny slovenského železničního přepravce byly horší než ráno. Jinak cesta zpátky proběhla bez problémů. V každém případě cesta vlakem byla příjemná, oproti několika hodinovému řízení auta po nevypočitatelné dálnici D1. Celý výlet jsme si krásně užili. Během výpravy jsme stihli najít i pár krabiček z naší oblíbené hry geocaching.
Komentáře
Okomentovat