Křížem krážem po kopečkách - Koukolova hora

Pochod Čtyři řeky s trilobitem se mi letos kryl s jinou akcí, ale tento pochod vyšel. Protože jsem se necítil úplně v kondici, uvažoval jsem, jakou zvolím trasu a na konec jsem se rozhodl pro tu nejdelší - 55 km. Večer jsem si připravil batoh s pitím, jídlem a baterkou, oblečení a boty. Budík jsem si nařídil na 3:45 hod. a šel jsem spát. Podařilo se mi nezaspat a tak jsem se oblékl a vyrazil na autobusovou zastávku. Překvapivě jsem tam byl sám. Po chvíli, když se nic nedělo, podíval jsem se, kolik je hodin. Autobus už měl jet, ale nejel ani v následujících minutách. Vyrazil jsem tedy pěšky na vlak (asi 2 km). Cestou jsem zjišťoval spojení a zjistil jsem, že vlak jede za hodinu. Vrátil jsem se domů. Najedl se, doplnil oblečení a šel na vlak. Po druhé jsem už autobus radši nepokoušel. Cestou jsem spatřil modré majáčky na silnici, po které měl přijet autobus. Že by nehoda? Vlak jel naštěstí normálně a tak jsem na konec přijel do Zbirohu jen o půl hodiny později. Ve vlaku jsem viděl další pochodníky a z vlaku nás vystoupila docela velká skupina. Zaregistroval jsem se a vyrazil směrem ke Koukolově hoře. Byla tma, ale rychle se začínalo rozednívat. Cesta na Koukolovu horu byla v pohodě, i přestože kopec byl docela prudký. Na hoře byla skrytá kontrola a také opravená kaplička. Tady nás byla ještě skupinka, ale pak se to roztrhalo, takže se nešlo v průvodu. Dole pod kopcem byla kontrola i s občerstvením. Dal jsem si chleba se sádlem a vyrazil na další cestu. Z kopečka to šlo dobře a rychle, ale vydrápat se k Aksamitové bráně bylo horší. Kopec byl velmi prudký a i celkem dlouhý, ale ta brána stála za to. Důl Čertovy chody vypadal monumentálně. Cesta ke Koněpruské jeskyni byla v pohodě. Zde byla další kontrola s občerstvením a následovala cesta do obce Suchomasty. Cestou jsem si trochu zašel, ale naštěstí to nebylo nic zásadního. Za vesnicí jsem zjistil že se mi nejde tak dobře, jak bych chtěl, ale byl jsem rozhodnutý pochod dokončit. Také jsem vzpomínal na noční pochod na Sněžku, na kterou jsem "vyběhl" jako nic. K pití jsem si vzal čaj, který jsem málo osladil - a to byla chyba. Příště si zase vezmu Kofolu. Cesta pokračovala po asfaltce přes Borek do Želkovic, kde byla skrytá kontrola. Dál se šlo nejdříve po červené a pak po modré turistické značce do Všeradic -  rodiště Magdaleny Dobromily Rettigové. V obci je muzeum a pivovar, ve kterém byla další kontrola. Sednout si, to jsem odmítl, protože jsem se obával, že bych pak měl problém, dát se znovu do pohybu. Místo toho jsem se raději vypravil směrem na Stožec.
Výstup na Stožec by dlouhý, ale naštěstí ne nekonečný. U rozcestníku byla další skrytá kontrola. Pak následovala cesta po hřebenu Brd a následně zase sestup. Ve vesnici Halouny v hospodě byla předposlední kontrola. Další cesta vedla po modré turistické značce do Litně, kde byla v hospodě poslední kontrola. Razítko jsem dostal od hospodské, protože organizátorky vyrazily na vlak. Cestou jsem je potkal.  V Litni se již značně šeřilo a cestou k obci Korno se již setmělo úplně. Vlivem tmy jsem bloudil před i za poslední skrytou kontrolou, ale na konec jsem měl všechny kontroly splněny a trefil jsem i do Tetína. Z Tetína už to byl do Berouna jen kousek a tak se mi podařilo pochod úspěšně dokončit. Odměnou mi byla placka pochodu a pamětní list. Získal jsem razítko do Trilobitího záznamníku a další jsem si koupil, takže motivace pro další pochody je. Naopak jsem si nedal pivo, na které jsem se těšil, protože jsem zjisti, že za chvíli jede vlak domů, kam jsem se už těšil. Naštěstí mi navazovalo spojení až domů a autobus už jel, takže jsem ušetřil dvoukilometrovou procházku.
Děkuji organizátorům za uspořádání pochodu, po které mě tentokrát bolely nohy víc než jsem čekal, ale i přes to se už teď těším na další. Tentokrát jsem moc nefotil, tak tu moc fotek nenajdete. Počasí bylo celý den prakticky stejné - zataženo, bez deště a asi 2 stupně nad nulou.
Aksamitová brána
Aksamitová brána
Aksamitová brána
Aksamitová brána
Čertovy schody
Čertovy schody